” Mares ” díl III.

                                           

Volné pokračování příběhů

 o Paní Elies a Primovi

díl III.

Souboj s Gardem

     Gardus se těšil v domě paní Elies výsadnímu postavení. Všichni sloužící i otroci v domě správce respektovali, ale i se ho trošku báli. Uměl být nevrlý, kousavý a jízlivý. Myslí si, že paní je jeho, ne on paní. Má pocit, že sežral moudrost celého světa. Njeraději by paní vodil za ruku. Podobné poznámky občas Mares zaslechl od lidí v domě. Uměl se dívat a naslouchat, sám toho moc nenamluvil…tedy až na chvíle s paní. S ní bylo vše jiné, tam roztával, plácal hlouposti a byl ochotný udělat cokoliv, jen aby se usmála. Mares, navyklý z legií na vojenský dril, neměl problém snášet správcovy nálady. Uvědomoval si, že mu Gardus dává jasně najevo nedůvěru a antipatii, ale snášel to z lásky k paní. Prostě správce bral, jako oddaného ovčáckého psa, který chňape na vetřelce a snažil se vše ignorovat. Pak ale jednou Gardus měl obzvláště nevrlou náladu a naznačil, že Mares to s paní nemyslí čestně.

     Celý konflikt se odehrál v kuchyni, kam Mares přišel pro tác se snídaní pro paní. Sledovalo ho několik pozorných očí a Mares musel hodně krotit svou horkou krev, aby se ovládl. Ovšem správce si neuvědomoval, že dráždí kobru bosou nohou a pokračoval v urážkách. Pak ale překvapeně zjistil, že i Mares umí šermovat jazykem a dozvěděl se pár velmi nelichotivých vět na svůj účet.

     “Běžel si stěžovat paní, ty jsi mu to ale dal.”

Spokojeně plácl Marese do zad kuchař. Ostatní personál kuchyně přizvukoval, ale Maresovi moc do smíchu nebylo. Vzal snídani a zamířil do pokojů paní.

     “Copak se stalo? Pročpak jsi tak zaražené, štěňátko?”všimla si po chvilce Elies neomylně.

Chtěl se vymluvit, nepřidávat paní starosti svými malichernými spory, ale jediným pohledem ho odzbrojila. Za chvíli jí s pocitem, že takhle přece nikdy nedonášel, ale přitom nemůže jinek, vše vyklopil.Vlastně se snažil otupit ostří slov, která padla, ale marně, paní uměla číst mezi řádky.

     “Vida, čekala jsem, kdy k tomu dojde. Kdysi jsem předpokládala podobný vývoj, když do domu přišel primus, ale rychle odešel a stal se sám správcem, takže se naopak stali přáteli, kolegy a někdy i spiklenci. Gardus je bručoun, ale tohle přehnal. Mohu ho zavolat a domluvit mu, ale nebude to mít význam….musíme s jeho nepřátelstvím jednou pro vždy skoncovat. Dáme si lekci, štěňátko.”

Mares na ta slova zpozorněl.

     “Vzpomínáš, jak tě má sestra učila, že ne vždy paní říká, co si myslí a ty musíš číst v jejím srdci a věřit?”

     “Ano, má paní.”

     “Uvidíme, zda tě to dobře naučila.” pousmála se paní Elies, víc nedodala a dala poslat pro správce. Gardus rychle vešel. Marese u lůžka sjel nenávistným pohledem, ale paní poklekl s láskou k nohám.

     “Vstaň, Gardusi, vlastně se postav sem, ke mně. Doneslo se mi, že na tebe byl Mares dnes drzý…..” Oba muži v místnosti se snažili ukrýt překvapení, Elies se bavila. “A ještě navíc před všemi v kuchyni. Je velmi nevhodné začínat si rozmíšky v mém domě, natož pak před  mým personálem. Můj správce i můj osobní otrok jsou moji nejbližší a tím je to horší, pokud by jeden poškozoval dobré jméno druhého před ostatními otroky. Maresi svlékni tuniku a podej mi bič.”

     “Ano, má paní,” šeptl otrok a bleskově splnil příkaz.

Nahý, v kleče, se sklopenou hlavou, podával své paní tvrdý bič na koně:

     “Má paní, prosím o vaše potrestání, je mi moc líto, že jsem se provinil a zklamal vás.”

Gardus se kousal do rtů už při proslovu paní, ale Maresova slova ho dorazila.

     “Zatraceně, proč jí neřekneš, jak to bylo?” utrhl se na klečícího Marese a pak sjel na kolena vedle něho.

     “Odpusťte, má paní, je to moje vina. Já ….provokoval jsem ho….”

     “Pak se nemá dát vyprovokovat.”

     “Ale já byl….začal jsem si a ….prostě jsem říkal hodně špatné věci.”

     “Ale? A on ne?”

     “Vlastně se  docela dlouho držel.”

     “A co já teď s tím, mám vás seřezat oba?”

     “Asi po zásluze, ale prosím o odpuštění, má paní. Je mi to líto. Už se to nebude opakovat.”

     “Dobrá, příště bych nezjišťovala kdo a co a rovnou sázela tresty.”

Gardus si našel Marese odpoledne v parku, když paní otrokyně oblékaly a česaly. Dobře si všiml, že tam otrok chodí běhat a cvičit.Řekl mu pár vět a podali si ruce. Od těch dob mezi nimi zavládlo příměří. Paní Elies jen večer Mares políbil kotník a tiše poděkoval, neptala se zač, byli už na sebe napojení. Jen se usmála a kývla:

     „Další lekce, štěňátko: ne vždy se vše dá řešit přímo a silou a Tvá paní tě vždy chrání, ač to někdy hned není tak jásné.“

     „Miluji vás, má paní. Můj život je váš.“

     „Nechám ti ho …“usmála se a pohladila ho po tváři, „ale mohl by jsi mi namasírovat nohy. Jsem unavená.“

Šťastně si podal olej a složil se k nohám milované ženy se srdcem plným lásky.

                                 ——————————————————–

Chraň můj majetek

     „Maresi!“

Paní se zlobila. Cítil to z dálky. Jen mu stroze kývla a on jí, mlčky, se sklopenou hlavou, následoval do jejích pokojů.

     „Je na něho často velmi přísná.“ povzdechl starý štolba ve stájích, který celou scénu sledoval.

     „Miluje ho, on má nejvíc z nás a proto i nejvíc platí.“

Káravě pronesl Gardus v odpověď, ale i v jeho očích byl soucit.V pokoji zatím otrok rychle klesl k nohám paní se sklopenou hlavou.

     „No? Nechceš mi nic vysvětlit? Svlékni se.“

Stáhl tuniku a raději mlčel, ačkoliv dobře tušil, kam paní míří. Ucítil, jak se dotkla obvazu na jeho levém rameni.

     „Co se ti stalo?“

     „Byl jsem trošku neopatrný a odřel se.“

     „Takže mi budeš lhát?“

     „To bych si nikdy nedovolil, má paní.“

     „Přestaň dělat hloupého a mluv.“

     „Já…opravdu mi nic není…jen jsem se odřel o větev.“

     „Takže jsi neměl pocit, že bych o tom měla vědět?“

     „Nechtěl jsem vás obtěžovat s jedním škrábnutím, hojí se to dobře.“

Mares se kroutil, snažil se být co nejpokornější, Velmi dobře vnímal velké podráždění paní, takže úzkostně proklínal svou nedostatečnou výmluvnost a doufal, že mu uvěří.

     „Probereme si to popořadě, vidím, že jsi hlopupější, než jsem myslela. Takže komu patříš?“

     „Vám, má paní.“ Vydechl obřadně a snažil se vložit alespoň do pohledu celé své štěstí a lásku z toho prohlášení.

     „Výborně. Proč jsi se zranil?“

     „Jen malá nepozornost…neopatrnost. Opravdu to nic není….“

     „Mám to chápat tak, že poškozuješ můj majetek z neopatrnosti a nepozornosti?“

     Zase. Paní měla jeden neoddiskutovatelný dar: dokázala podat věci, které považoval za nevinnné, jako velký problém. Takhle to znělo jako průšvih a přitom nešlo, než souhlasit nebo se marně pokoušet o vysvětlení, znějící jako výmluvy a jen celou situaci zhoršit. To už znal.

     „Odpusťte, má paní, já nechtěl. Lituji. Prosím vás o potrestání.“

     „Najednou.“ ušklíbla se paní. „Myslím, že si nejprve musíme promluvit. Je toho víc, co mne trápí.“

Udiveně zvedl pohled…ale on už nic jiného….

     „Jakpak se ti to stalo?“

     „Odřel jsem se o skálu.“

     „Ano? Kde a kdy a proč?“

Věděla to. Netušil jak, protože nikomu nic neřekl, ale ona prostě něco věděla. Neměl jinou možnost, než se přiznat. Stejně by poznala, kdyby se jí pokusil cokoliv zatajit a lhát by jí nedokázal ani náhodou. Opatrně přiznal, že cvičil na břehu, dýka mu vyklouzla z ruky a spadla do vody a on se pro ní potopil. V kalné vodě se odřel o strmý břeh.

     „Nejsme tak chudí, abchom neměli na zbraně,“

     „Je to dobrá zbraň, vyvážená.“ vydechl a jen z pohledu poznal, že paní opravdu nebude mít pochopení pro tento důvod.

     „Tak co nejjednodušeji a na rovinu: Ty jsi má zbraň, ketrou nechci ztratit! Hloupě riskuješ pro kus železa! Jsi zraněn a ani se to nedovím! Mácháš ránu v kalné říční vodě, ani jí nevyčistíš, klidně s ní dobu couráš…jestli mi teď řekneš, že jsi musel dokončit cvičení… rovnou ti jednu vrazím! A pak…není to škrábnutí! Máš na rameni 4 stehy. V místě, kde jsi se potápěl se utopilo několik lidí, jsou tam spodní proudy, kalná voda, a skály pod hladinou. Maresi! Pokud nemáš sám dostatečný pud sebezáchovy, nařizuji ti od dnešního dne chránit majetek tvé paní..tedy sebe. Chci vědět o všem a hned. Rozumíš?“

     „Ano, má paní.“

     „Představ si, že mne ztratíš navždy.“

Zachvěl se: „Prosím…….., to nemohu, má paní, miluji vás.“

     „A přesto právě těm pocitům mne vystavuješ.“

To už měl v očích slzy, raději by potrestání. Když mu paní domlouvala, byl vždy moc smutný a zoufalý, že jí zklamal. Usedla na divan a pokynula mu prstem blíž. Raději se nezvedl a jen po kolenou se přisunul. Pohladila ho.

     „Chováš se jako malý kluk. A jako takový budeš potrestán.“

Polkl a už měl vážně slzy na kraji.

     „Pojď sem….no ano, přehnout přes má kolena.“ Zrudnul, ale bez hlesu poslechl.

Se směsicí studu i obavy zatnul zuby, rozhodnutý snést ten potupný výprask potichu.

První rána pleskla a on pochopil, že ho opravdu vyplácí přehnutého přes kolena, rukou, jak malého kloučka. Ponížením vzlyknul, ale paní pokračovala. Její pevná ruka dopadala na jeho půlky s důslednou jistotou a nečekanou razancí. Zadek měl za chvilku v jednom ohni a nezdálo se, že by paní ruka bolela, naopak…intenzita ran se stupňovala. Už ani netušil, jestli slzy v očích jsou víc z ponížení nebo bolesti. Poprvé sykl a pak tlumeně zasténal.

     „Postarám se, abys pochopil, zapamatoval si a dával pozor.“

Přísně skandovala paní mezi ranami a posledních několik ran padlo do stejného místa. Zaskučel a soustředil se, aby neuhnul. Tušil, že by si přitížil. A déšť ran pokračoval. Uvědomil si, že už sténá s každou další. Zároveň se mu po zadku současně s bolestí rozlévala vlna tepla a vzrušení. Ačkoliv se bolest zdála stále horší, s úlekem si uvědomil, že jeho úd reaguje úplně jinak, než by čekal. Přikládal to hlavně těsnému kontaktu s paní.

     „Ale, hošíčka to vzrušuje, zjevně mu je jasné, že podobný výchovný nářez je pro poslušnost malých, neposlušných otročků, velmi prospěšný. Můžeme si ho dopřávat pravidelně, preventivně…..co říkáš?“

Mares ztuhnul. Nejen vlivem prohlášení, ale i rukou paní, která na chvíli přestala s výpraskem a putovala po rudém pozadí až mezi půlky a najednou ucítil prst mezi sevřenými půlkami.

     „Možná tropíš lumpárny z nedostatku zábavy a vybití…. budu se ti muset víc věnovat …hlavně tvé výchově. Copak? Snad nemyslíš, že tahle dírka zůstane nedotčená věčně…je to majetek tvé paní stejně, jako ostatní. Už brzo ti to dokážu a ty o to ještě rád poprosíš.“

Mares se paradoxně svíjel studem a rozkoší zároveň. Příliš nechápal, co se s ním děje, ale jen samotný šepot paní u jeho ucha ho dráždil k nepříčetnosti.

     „Je pozdě, jdeme spát. Můžeš přemýšlet o tom, co ještě ti život se mnou přinese.“ pobaveně se smála paní a uhnula koleny, takže sklouzl na kožešinu na zem.

     „Poděkuj za potrestání a uspi mne masáží nohou.“

Vděčně, ale raději se sklopenýma očima zlíbal ruku paní a odsunul se k jejím nožkám. Tohle miloval, podal si olej a opatrně ho rozetřel po chodidle paní………..

                         ———————————————————–

Dárek

     Život s paní byl nádherný. Kdykoliv se od sebe odloučili, Mares trpěl, kdykoliv byli spolu, užíval si pocitů a zážitků, které dosud neznal. S paní bylo krásné zažívat všední věci, stejně jako ty neobyčejné. Ostatně uměla i ty všední znevšednit. Mares se před tím…..to už se v jeho myšlenkách stalo pojmem-bylo „předtím“ a „teď“. Vše předtím bylo dávno…snad před sto lety, když žil ten smutný šedý život bez opravdové lásky. Tak tedy předtím se domníval, že něco o milování a sexu ví. Teď zjišťoval, že toho vlastně moc nebylo. Paní mu ukazovala nové, netušené. Učila ho jak jí uspokojit a tak naplnit i sebe uspokojením. S jistotou objevovala nová místečka na jeho těle pro bolest i slast.

     Když mu kdysi v domě rozkoši zkoušela jedna z žen dráždit bradavky, nijak ho nezaujala. Paní během pár dní nějak „začarovala“ jeho bradavky, takže se pod jejími i lehkými dotyky doslova svíjel a pokud nebyli sami, rozkousával si rty, aby nesténal rozkoší. Paní se tím samozřejmě dobře bavila a škádlila ho hlavně na veřejnosti a užívala si jeho rudnutí a rozpaky. Ostatně být s paní na veřejnosti byla kapitola sama pro sebe. Ona si nenuceně a energicky kráčela vpřed, jak bylo jejím zvykem, on se snažil sledovat okolí a plnit úkol jejího ochránce, být jí k službám – otevírat dveře, pomáhat nastupovat do kočáru, obouvat boty…prostě dobře plnit svou úlohu osobního otroka a paní ho z jeho soustředění často vytrhla a uváděla do zmatku a rozpaků. Nejprve zůstával bez dechu nad její bezprostředností (klidně se k němu přitočila a pleskla ho po zadku, otřela se o bradavku, zmáčkla letmo jeho pohlaví pod tunikou) a nechápal, jak je možné, že to nikdo neviděl. Po čase se těšil a už mnohem méně bál, ale vždy mu tělem projelo vzrušení a on musel bojovat s důsledky a doufat, že si toho nikdo nevšimne. Uměla ho vzrušit i jen pár slůvky, pohledem…

     Nakupovali na trhu a paní pobaveně ukázala Maresovi stánek, který byl na rozdíl od jiných celý zahalený a plátno, kterým se trhovci obvykle chránili jen před sluncem, bylo silné, neprůhledné.

     „Už brzo tě vezmu nakupovat sem, štěňátko, koupíme ti novou hračku.“

Zpozorněl, protože ten sametový, tichý tón dobře znal, tělem mu projela vlna mrazivého vzrušení. Uvědomil si, že ví, co trhovec prodává a proč se zákazníci pobaveně usmívají a vstupují po jednom nebo naopak v párech.

     „Víš, co ti koupím?“ bavila se paní dál na jeho účet.

Raději se nepokoušel ze sevřeného krku něco vyloudit a jen zavrtěl hlavou a očima hypnotizovaně zíral do jejích, které tolik miloval.

     „Hezký, dobře vyrobený umělý pták. To tě potěší.“

V první chvíli ho projela obava, že paní není spokojená s jeho erekcí. Ale její úsměv a další slova ho polily sytou červení:

     „Myslím, že mi rád nabídneš panenství své zadní dírky. Vzpomínáš, jak jsi se pohoršeně kroutil, když jsem se tě ptala na milování s mužem? Tak to nebude nutné, udělám to sama, abys poznal, jak moc se ti to líbí.“

Mares se zoufale vnitřně svíjel a  rozpačitě přešlapoval. Zase ho dokázala naprosto zbavit rovnováhy.

     „Copak? Chceš jít nakupovat hned?“ smála se paní stále víc.

     „Ehmmm…má paní, prosím…máme toho ještě hodně…to není nutné…“

     „Jistě…tak příště, ale neboj, já nezapomínám…“

O tom nepochyboval ani na vteřinu. Šlapal za ní mezi stánky a pomalu se snažil vše rozdýchat. Vyděsila ho, ale paniku rychle vystřídala odevzdanost, jako vždy. Nemá smysl se snažit o tom přemýšlet. Stejně vše bude tak, jak si bude přát paní. Nic jí neodepře, ať by to bolelo nebo bylo ponižující sebevíc…tak nač o tom dumat.

     Od té doby se paní tou vlnou strachu, kterou vyvolávala obava o osud jeho panenského zadku, bavila často. Ještě párkrát ho jen tak poškádlila mezi řečí a když už pomalu začínal ovládat svou reakci, přidala jinou formu „mučení“. Vyprávěla mu o tom, co mu udělá, jak si vezme jeho zadní dirku, jak do něho pronikne a udělá z něho malou děvku….apod. Ve chvílích největších rozkoší, při jejich mazlení, když jí uspokojoval nebo mu dovolila ona, aby se uspokojil nebo mu dokonce poskytla ony vzácné a nádherné chvíle a uspokojila ho sama.

S úžasem zjistil, že ho její slova vzrušují, přestává panika a nahrazuje jí chtíč a chuť odevzdat se jí, poznat jaké to bude. Po čase stačilo, aby mu přejela po zadku a šeptla pár slov a jeho úd byl napnutý k prasknutí, zalévala ho touha. Když pak její prstík zabloudil k jeho sevřenému análu, doslova šílel rozkoší a musel se ovládat ze všech sil, aby nevystříkl.

     Den, kdy ho skutečně přivedla dovnitř stanu a klidně a pobaveně si vybírala z nabídky v polici obchodu, mu dal přesto zabrat. Styděl se a nejprve i obával …pak si zase připadal jako věc, protože paní se bavila výběrem, a komunikací s prodavačem a nevěnovala mu nejmenší pozornost. Sotva ale nabral trochu rovnováhu….už zase zrudnul. Paní totiž bezostyšně označila jeho za kupujícího a vlastníka té věci, kterou položila na pult. Oddechl si, když konečně opustili stan a pokoušel se ovládnout třes rukou, které svíraly dřevěnou skříňku s tou hrůzou. Byl nesmírně vděčný paní, že už nikde nenakupovali a rychle zamířili k domovu.

     „Připrav klystýr z bylinek a přines ho.“

Neváhal, když to bylo poprvé, šílel studem, teď to poměrně klidně snášel. Paní občas trvala na tom, aby si vyčistil střeva a on si zvykl. Poslušně donesl do její ložnice nádobu s vlažným roztokem a klesl na zem na čtyři.

     „Vyprázdni se.Pořádně sebe i jeho vydrbej mýdlem  v koupelně a osuš, pak oba přijdte.“ hodila paní rozechvělému Maresovi tu strašidelnou věc. Jen dávno zažitá naprostá poslušnost ho donutila k pokornému „ano paní“ a cestě ke koupelně. Vypustil roztok ze svých střev. Drhnul sebe i toho vetřelce a pomalu se osamotě uklidňoval.

Jaké to bude? Zvládne? Bude kňučet a prosit paní o slitování? Vybavil si Primovo vyprávění…bože ještě má štěstí, že ho nenechala některému z otroků. Je na něho laskavá. Pomalu se navracela ta známá vlna letargické odevzdanosti. Ona tu velí, on jen plní příkazy. Poslušně dodrbal hladký model penisu vyřezaný z neznámého tvrdého dřeva a zamířil zpět. Poklekal paní k nohám se zamilovaným pohledem a podával jí umělý penis.

      „Dobře se dívej, od příště tohle bude tvůj úkol pokaždé, když ho použiju. Umyješ ho a pak natřeš tímhle olejem. Rozumíš?“

     „Ano, má paní.“ šeptl.

     „Vidím, že jsi připraven, takže se ohni přes divan a dej nohy od sebe, to už znáš.“

Ano, takhle ho občas trestala a poslední dobou si i hrála s jeho křečovitě staženým zadkem. Poslechl a zachvěl se.

     „Nemyslím, že bych ti měla říkat, co bude, pokud nebudeš hodný a hezky držet, že? Ty jsi přece můj vychovaný otroček nebo ne?“

     „Ano, má paní, udělám cokoliv, abych vás potěšil.“

     „Ale to já chci potěšit tebe, jiní za to platí v domě rozkoši.“

Smála se mu a on nemohl jinak, než se na ní zamilovaně dívat, byla pro něho nejkrásnější ženou na světě. Přistoupila k němu a znovu ucítil její prsty na svém zadku, ale tentokrát i druhou ruku na svém pohlaví. Byl nadržený, paní mu  3 dny odpírala vyvrcholení. Tušil, že záměrně a teď se to potvrdilo. Strach nestrach, za chvíli mu stál úd k prasknutí a on marně dusil slastné stony. Málem mu uniklo, jak hladce pronikl její prst do jeho zadku, měla ho natřený olejem. Zaplavovala ho slast, poprvé vykřikl víc nahlas.

     „To si nech na pak, až tě připravím o panenství tvé dírky.“, šeptala mu paní nabádavě a přidala druhý prst. Svíjel se slastí a před očima se mu tmělo.

     „Ty jsi ale pěkná kurvička,“ bavila se paní, „Nejvyšší čas. Hezky se povol, zabolí to, ty malá děvko a bude po panenství jednoho otrockého zadku.“

     Vlna úzkosti mu projela celým tělem. Něco chladného, velkého zatlačilo na jeho dírku a pak neúprosně proniklo na kraj. Sténal, ale paní se jen smála a přitlačila. Vykřikl a najednou si uvědomil, že má v sobě tu věc celou.Je to za ním…ani to vlastně tolik nebolelo. Byl to zvláštní pocit, být plný.

     „Tak, broučku, vidíš, jak to šlo hladce. Smíš si honit svého ptáka, já se budu věnovat tomu druhému. Pěkně tě naučíme přirážet.“

Bylo to neuvěřitelné, stačila chvilka a jemu se to líbí….Paní měla pravdu, opravdu byl pěkná děvka, její děvka, povzdechl si slastně.S každým nárazem se mu umělý penis nořil hlouběji a rozkoš se stupňovala.

Před pár minutami by nevěřil, že už brzo bude pokukovat po dřevěné skříňce s touhou a škemrat svou paní o to, smět se jí nabídnout jako děvka. A přesto se tak stalo a mělo stávat již napořád.

Náušnice

     Dny letěly a Mares si občas vybavil úzkostně bázlivé očekávání. Kdy si paní vezme jeho zadní dirku. Bývalo to tak intenzivní. Ta kombinace úzkosti a touhy. Strach a chtíče. Skoro litoval, že se to už nebude opakovat. Ale paní se to zřejmě také líbilo a našla rychle náhradu. V den jeho narozenin, když šťastně rozbaloval dárky…paní mu nechala vystrojit oslavu a na stole leželo nečekaně mnoho darů.  Malá krabička byla nenápadná. Hned, jak jí otevřel, pochopil a projelo jím ono známé obavné vzrušení. Honem přiklapl víčko a snažil se zatajit, že se něco děje. Oči přihlížející paní se jiskřily a smály, když sledovala, jak odvádí pozornost přihlížejících. Naštěstí honosná dýka od paní a krásné dárky od Severitae a Prima všechny zaujaly a na malou krabičku už nepřišla řeč. Až večer v ložnici paní. Oslava trvala do noci a když unavenou paní ukládal a ještě jednou jí za vše děkoval, vytáhl z měšce krabičku.

     „Říkala jsem si, kam tak rychle zmizela.“ smála se paní.

     „Líbí se ti?“

Otevřel a opatrně vyndal jeden z páru tenkých kroužků.

     „Bude ti slušet.“ mrkla na něj paní a cvrnkla ho do bradavky.

Kousl se do rtů, aby nevykřikl intenzivním vzrušením.

     „Hezky jí probodneme dutou jehlou a protáhneme náušničku. Dám si záležet, aby to otroček cítil….copak? Snad se nebojíš? Neudělám to, dokud sám nepoprosíš.“

Zase známá hra. Zalykal se úzkostným vzrušením. Hypnotizovaně zíral na kroužky a představoval si, jaké to bude.

     „Ale, ale, to nám pěkně stojí, ale já jsem unavená a jdem spát. Šup.“

     „Ano, má paní, dobrou noc a děkuji, vám.“

Ještě několik týdnů ho „trápila výhrůžkami“. Úd se mu často napínal k prasknutí a měl pocit, že cítí bodavou bolest v bradavce. Vlastně po ní nesnesitelně toužil. Chtěl jí patřit, být okroužkovaný, jako její majetek. Když přikázala, aby vše připravil ke 3 dnům na venkovské usedlosti a vzal i náušnice, neměl stání celý den. A pak byli úplně sami v malém domku u řeky, ležel na zádech s bezmocně rozhozenýma rukama a očima jí dával najevo svou lásku a oddanost.  Přejížděla mu po těle nehty, sála mu bradavky a nakonec na něho nasedla. Už si myslel, že si s ním opět jen hraje, když se jí v ruce objevila jehla. Dotkla se bradavky, vlna vzrušení a strachu mu projížděla celým tělem. Paní párkrát přirazila, šílel vzrušením. Bolest nejprve násobila vzrušení, až když navlékla náušnici do jehly a protáhla zpět, semkl rty a zatnul zuby. Vzrušení ale neopadlo.

      Paní se sesunula po jeho boku, olízla krůpěj krve a jazykem objela bolavou bradavku.

     „Smíš vystříkat, otročku.“ zaslechl v mrákotách vzrušení a vzápětí vykřikl, jak stiskla zkušeně jeho úd a začala ho dráždit. Málem nestihl ze sebe vyrazit, jak měl při orgasmu nařízeno:“Miluji vás, má paní!“ A zaplavil si břicho spermatem. Když se mu dech a pulz vrátily k normálu, tiše se začal omlouvat a prosit o  potrestání.

     „A proč?“ smála se.

     „Vystříkal jsem dřív, než jsem uspokojil svou paní.“ nechápal.

     „Ano? Myslíš?“ stáhla ho se smíchem do svého klína. Přitlačila mu hlavu mezi svá stehna a on poslušně lízal a sál…..moc dobře věděl, jak jeho paní chutná po orgasmu. Tak, jako právě teď. Šťastně uklidil milovanou mušličku.

     „Už přestaň a pojď se ukázat.“

Skulil se vedle paní a oba si prohlíželi náušnici v bradavce. Moc se mu líbila.

     „Každý večer mne poprosíš o vyčištění, musí se to zahojit.“

     „Rozumím, má paní. Děkuji, vám.“

     „A co mi raději namasírovat nohy?“

—————————————————————————————————————–

Selhání

      Všední život v domě i nevšední hrátky s paní, to vše letělo jako voda. Naučil se vnímat přání paní pouhým jejím posunkem, pohledem. Ostatní otroci nechápali, jak dokáže říkat stejná slova s paní ve stejnou chvíli, myslet na totéž, začít se smát ve stejnou chvíli. Ale bylo tomu tak. Ve společnosti ho paní záviděli, už několikrát vysvětloval jiným otrokům, co a jak. Radil méně zkušeným.

     I v hrátkách s bolestí už zažil jaké to je nebýt sám, ostatně začátky s Primem a Severitae to velmi usnadňovaly. Občas je navštívily i jiné paní, které sdílely názory jeho paní na život i roli otroků. Vždy ho paní před nimi chválila a postřehl i pár závistivých pohledů. Choval se jistě a zklušeně. Jednou ho paní vzala do velké společnosti. Jen se rozhlédl po mučírně a dalších sálech s pomůckami pro hru a pochopil pro koho je večírek.Okamžitě cítil, že ačkoliv i tady si lidé hrají, je to tu jiné. Se zděšením sledoval brutalitu a necitelnost několika paní, které právě týraly své otroky před zraky všech. Točil se kolem své paní, jak byl naučený, ale uvnitř ho svíral strach. Společnost oceňovala výdrž týraných otroků i výkony jejich paní. K jeho paní se občas obrátily zvědavé pohledy a jiné paní pokukovaly i po Maresovi. On tohle nevydrží. Bude tu řvát a udělá své paní ostudu. Celý se uvnitř svíjel strachya výčitkami. Jeho paní si nezaslouží takového sraba a zbabělce.

 Paní Elies okusovala pečeni a pozorovala koutkem oka rozrušení svého otroka.

     „Vezmi můj bič a pojď.“přikázala nakonec.

Zoufale jí následoval do jedné mučírny. Podal jí bič a klesl na kolena.

     „Copak je, štěňátko?“ usmívala se a on si připadal jako nejhorší tvor na světě. Do očí mu hrkly slzy. Posadila se na židli a položila bič na zem, přitáhla si jeho tvář do klína. Neovládal se, ramena mu rozechvěl zoufalý pláč. Koktavě se jí snažil vysvětlit, že jí není hoden. Usmívala se:

     „Ale já nemám v úmyslu se tě dotknout. Chtěl jsem jen zkusit, zda poslechneš to jsi zvládl, stejně jako vím, že by jsi zvládl i dál. Ale tvá bolest je má, nemám v úmyslu z ní dělat představení pro tohle publikum. Promrhat jí jen tak, bez energie a rozkoši, kterou nám dává.“

Pohlédl na ní s láskou.

     „Já bych chtěl…neudělt vám ostudu …ale i vy sama mi říkáte, že neumím zůstat potichu…“

     „Vážně mi tak málo věříš? Vybrala jsem si tebe. Budeš mi tvrdit, že špatně po těch letech hledání? Dala jsem ti přednost před všemi ostatními…i Primem…proč asi? Protože jsem hloupá?“

     „Odpusťte, má paní. Já jsem to takhle nemyslel…“

Maresovi se znovu hnaly slzy do očí.

     „Vím, že ne. Jen jsi zbytečně panikařil, dokážeš vydržet mnohem víc, než ti tady. Jak jsi mohl zapomenout na svou zkoušku, bičování u slibu nebo na testování mou sestrou? Máš krátkou paměť. Asi si lecos připomeneme a teď se zvedej a jdeme. Už můžeme odjet, vše proč jsme sem šli, se stalo.“

     Rozechvěle chystal venku povoz. Paní si překvapivě vyskočila na jeho místo a vzala do ruky otěže:

     „Chci řídit spřežení.“

Neměl sílu na jakékoliv pokusy o polemiku. Zamlkle seděl vedle ní a marně si procházel své selhání.

Domů přijeli pozdě v noci. Vše spalo. Pomohla mu odstrojit koně a zahnala ho do své koupelny. Když se umytý vrátil do její ložnice, stála tam s velkým bičem v ruce. Rituálním, tím, který měla na večírku, tím, kterým kdysi zbičovala Prima i jeho při slibu poslušnosti.

     „Svlékni se do naha a postav přede mne.“

Poslechl beze slova. Zaslouží si to. Zavřel oči. Zatnul zuby. Zkusí jí ukázat, že není až takový zbabělec. Chvěl se nervozitou.

Vzduch kolem něj se zavlnil a ozvalo se prásknutí, ale bolest nepřišla. Heknul, jak se nenaplnilo očekávání. Paní si hrála a on kňučí, ještě se ho ani netkla. Neměl čas se tím týrat. Vzápětí se mu žhavý had z kůže omotal kolem těla. Takhle poprvé. Až u druhé rány mu došlo, co je jiné. Paní ho postavila metr od zdi. Bič ho tak zasahoval 2x. Nejprve na zádech nebo zadku a pak tenký ostrý konec žahavě vymaloval pruh na hrudi. Hned 3.rána zasáhla bradavku, krutá bolest se rozlila celým prsem. Soustředil se, aby ani o krok neuhnul.

     „Když jsi takový zbabělec, jak mi tvrdíš, proč tu teď stojíš bez hnutí? Kdybys tohle předvedl ctěné společnosti, mohl jsi tam být za hrdinu a sklízet ovace od těch hlupáků….“

     „Já nechci ovace, má paní,….miluju vás a jen na tom záleží.“

„A proč se tedy pořád potřebuješ s někým porovnávat? Nevěříš mému výběru? Kolik pak asi z nich má na hýždi cejch věrnosti a v bradavce náušnici vetknutou rukou paní? Maresi…myslela jsem, že už jsi vyrostl z klukovských let.“

Paní sice vyčítala, ale oči jí zářily a on si pomalu uvědomoval, co pro něho dělá. Pohladila ho a odhodila bič. Klesl jí k nohám a líbal jí ruce s tichým děkováním a vyznáním lásky.

     „Nemysli si, že ti to panické jančení odpustím jen tak. Chceš si hrát na hrdinu, tak ti dám prostor. Hned zítra můžeš k mému lůžku večer připravit rákosku, tvou oblíbernou štípavou. Začneme 50 a můžeme přidávat jak jen si budeš přát.“

     „Ano, má paní.“

Šeptl. Slízl to pěkně, ale právem. Hlavně, že už je vše jako dřív a paní se nezlobí. Že asi bude slyšet popichování dlouho, to mu bylo jasné. Vybavil si to hned příští večer, když odpočítával a rozdýchával 50. ránu, zadek měl v jednom ohni, děkoval za potrestání a paní mu líbezně šeptala do ucha:

    „Mám pokračovat, abys mohl trénovat hrdinu na příští večírek?“

    „Děkuji, má paní, to není nutné. Prosím, stačí mi, že jsem váš.“

Vyhrkl rychle a paní se rozesmála. Musel se k ní přidat. Pleskla ho přes bolavý zadek až syknul a její prst pokračoval níž:

     „Vida, jak hezky jsi tu nastavený…..“

Tenhle tón znal. Rychle se uvolnil a tělem mu projelo slastné vzrušené očekávání.

     „Ty jsi ale pěkná děvka….“

     „Vaše, má paní.“ zasténal rozkoší i bolestí. Po chladivé masti následoval bolavý tlak, paní si brala jeho zadní dirku, tentokrát tvrdě a bez přípravy. Syčel, ale úd se mu postavil a dech zrychlil. Zaplavila ho známá vlna oddanosti a slasti. Bolest pomalu překrývala rozkoš a občasné plesknutí přes rudý zadek ho přivádělo k šílenství. Rozsténal se. Paní si klekla za něho, stehnem vtiskla umělý úd hlouběji do jeho análu a její ruce zmáčkly jeho bradavky. Poprvé vykřikl.

     „To je řevu pro nic.“ ozvalo se posměšně a on se usmál….vše bylo při starém.

     „Dost, ty malá děvko, paní si bude užívat. Lehni na záda.“

Pomalu se skulil na lůžko. Ruce roztaželé a položené vedle hlavy, jak měl naoučeno. Umělý penis se zabořil do polštářů a roztahoval ho, paní si odhrnula šaty a nasedla si na jeho úd. Vykřikl rozkoší. Znovu mu stiskla bradavky a pak se sklonila a jemně ho kousla do jedné z nich. Pak tvrději a do druhé. Sténal a vykřikoval nepřetržitě. Pak paní začala přirážet. Nasedala na něho stále rychleji. Její nehty ho drásaly na stehnech i na hrudi. Už to nebolelo, jen to stupňovalo jeho a i její rozkoš.

     „Prosím, vezměte si mou bolest, má paní…“zasténal. Jen se usmívala. Oči se jí leskly stále víc, jiskřily a on si z nich bral rozkoš i pro sebe. Orgasmus paní, který vzápětí následoval ho naplnil neuvěřitelným štěstím. Rozložila se spokojeně na něm a vydechovala. Odvážil se jí jemně hladit po vlasech a nadechovat jejich vůně.

     „Miluji vás, má paní.“ šeptal.

Jen se vědoucně usmívala:

     „I já tě miluji, můj otročku, mé hloupoučké štěně.“

     Když mu pak dovolila se udělat, oba se vykoupali a usínali v lůžku, on u jejích nohou, uvědomil si, jak je strašně šťastný.

———————————————————————————————-