“Primus” IV.díl

Primus”

příběhy o Paní Elies a Primovi

IV.díl

     Paní Elies se jen lehce dotkla Primovy skráně a vstala. Letmým trhnutím ruky naznačila svému otrokovi, aby jí následoval. Ještě před momentem si neuměl představit, jak odejde z kruhu svědků jeho vrcholného ponížení. Teď kráčel za svou paní, snažil se alespoň klást nohy do jejích stop v prachu a vnímal jedinou věc – ONA je tady.

     Vešli do domu a paní zamířila k jedné z nejkrásnějších koupelen. Sotva Primus na její kývnutí zatáhl závěsy, nedokázal se již ovládnout a klesl jí k nohám. Tichým, vroucím hlasem jí zdravil a vyznával svou lásku a oddanost. Nastavila mu nožku a on ji šťastně líbal.

     „I já ráda vidím, že jsi v pořádku.“, pronesla paní zamyšleně, „Navíc má sestra tě chválí, prý se rychle učíš.“

Primus znejistěl a raději hluboko sklopil hlavu a oči. Netušil, co vše si sestry mezi sebou řeknou. Napadlo ho, nakolik vlastně byla přání paní Severitae, které plnil, přáními paní Elies.

     „Vstaň.“, přikázala paní Elies.

Poslušně se postavil, hlavu sklopenou, oči upřené na špičky svých nohou, ruce za zády, jak ho to učil Protectus. Paní ho pomalu obešla dokola. Cítil její zkoumavý pohled na těle a se studem si uvědomoval, co asi vidí: nemyl se několik dní, povaloval na zemi ve sklepení, hýždě měl ulepené od černochova spermatu. Rudnul a do očí mu stoupala vláha. Paní vzala jeden z mnoha připravených ručníků a nařídila mu:

     „Rozkroč se a předkloň.“

Zatajil dech. Zoufale semkl rty a pomalu oddálil nohy od sebe.

     „Mám to chápat tak, že mne již nechceš poslouchat nebo jako omyl mé sestry, když tvrdila, že se tvá poslušnost zlepšila?!“

Až se cuknul. Málem již zapomněl, jak ostrým tónem hlasu umí paní vládnout.

     „Odpusťte prosím, má paní.“, šeptl provinile a rychle se hluboko předklonil.

     „Co si asi tak dál paní přeje?“, práskl znovu hlas ostřejší, než bič.

Ruce mu vylétly od těla a on si roztáhl ulepené půlky od sebe. Chvěl se v nádheře obkladů z mramoru. Špinavý, smradlavý tu nastavoval zadek plný mužského semene své paní. První slza skanula na mramorovou dlaždici. Zuby zarýval do rtů, až ucítil v puse sladkou chuť krve.

     „Když jsem tvé tělo omývala v horečkách, nedělal jsi z toho problém.“, zaslechl káravý povzdech a znovu se zastyděl. Tentokrát to bylo za svůj stud a váhání. Byla jeho paní, sám jí přísahal a souhlasil s tím. Miloval jí a ona měla právo chtít cokoliv – připomenul si. Ze svalů mu pomalu odcházelo napětí a křeč. Uvolnil se a s výdechem sám posunul nohy víc od sebe.

    „No konečně.“, teď to znělo laskavě.

Zavřel oči a soustředil se jen na klid těla. Vyhnal z hlavy myšlenky na vše ostatní.

     „Drž, Prime, možná to zabolí.“

     „Ano, má paní.“, teď měl v hlase jen odevzdanou pokoru a lásku.

Ucítil dotyky na hýždích. Otřela ho ručníkem a dotkla se prsty znásilněného otvoru. Přesvědčovala se, zda nemá zranění. Až teď si uvědomil bolest z násilně roztaženého svěrače. Tam venku byl nejprve nepříčetný ponížením a nenávistí, pak ho zase zcela ovládla radost nad návratem paní. Ty intenzivní zážitky odsouvaly bolest do pozadí.

     „Pár povrchových trhlinek. Večer mne vyhledáš a poprosíš o potření hojivou mastí. Nechám ji připravit. Rozumíš?“

     „Ano, má paní Elies.“, snažil se odpovědět rázně, ale vděk neukrýval.

     „Zůstaň tak.“, zamítla jeho váhavé ohlédnutí.

Neviděl, co se děje. Paní něco připravovala. Rychle zahnal vlnu obav svou odevzdaností a raději znovu zavřel oči. Opět ucítil dotyk na zmučeném otvoru.

     „Uvolni se, víc.“, hlas paní byl laskavý, ale nesmlouvavý. Něco do něho s nepříjemným tlakem pronikalo. Ovládl úzkost a poslechl.

     „Klekni na čtyři. Tak šup. Zvířátko prý jsi poslušné.“

Tentokrát splnil rychle každý příkaz a šťastně přijal letmé pohlazení po vlasech.

     „Výborně. Klidně dýchej. Zůstaň uvolněný. Nechala jsem ti připravit odvar z čistících bylin.“

Konečně pochopil. Cítil tlak tekutiny, která mu plnila střeva. Párkrát tohle zahlédl v lazaretu. Uvědomil si, že se zbaví stop po Brudově spermatu a zalila ho další vlna vděku k paní. Šeptl tiché poděkování. Nebyl si jistý, zda tentokrát skutečně cítil další letmé pohlazení po vlasech, ale byla tu s ním a i to stačilo pocitu záplavy štěstí. Odvážil se malinko pootočit hlavu a pohlédnout na ní. Stála vedle něj, vysoká, a přátelským pohledem.

     „Jste tak krásná, má paní.“, znovu šeptl a hned si uvědomil, že ho Severitae učila nemluvit bez vyzvání nebo dovolení. Ale paní Elies se jen usmála:

     „Zato ty vypadáš. Sevři zadek. Tak. Pokus se ten tlak ještě chvilku vydržet. Pak se vyprázdni, vykoupej. Pošlu ti Protectuse. Pomůže ti s mytím. Dej se do pořádku.“

     „Ano, má paní.“, vydechl pokorně a tiše sledoval, jak odkládá prázdnou nádobu a odchází.

Drhnul se v lázni jak divoký. Už podruhé se po celém těle myl mořskou houbou.

     „Jsi jak marnivá otrokyně.“, smál se mu Protectus, ale pilně mu pomáhal s mytím zad. Ostatně pod veselým tónem hlasu bylo cítit účast.

     „Vidíš, já jsem tě před Brudem varoval.“

Primus jen frknul.

     „Paní se málem pohádaly, než se domluvily, jak vyřeší svár mezi vámi.“

     „Paní Elies…ona nesouhlasila aby…“

     „Nejprve ne, ale pak uznala,že ti prospěje, pokud zlomíš svou ješitnost bojovníka. Přílišný nedostatek pokory je nebezpečný.“, klidně vyprávěl správce a Primus si uvědomil, že byl zřejmě přítomen celému hovoru obou paní o něm.

     „Jak se sestry….kolik si toho spolu řeknou?“

     „Paní? Hodně. Elies Severitae vychovala. Je o 8 let starší. Matka zemřela při porodu mladší dcery.“

Primus strnul a znovu hodně pochopil. Hlavně obrovskou bolest v Protectově hlase.

     „Vy…ona….“

     „Nemusíš koktat. Ano, miloval jsem jí, byla to úžasná a nádherná paní.“

     „Takže i Severitae je…“

     „Myslím, že ne. Má paní ctila zákon rodu. Byl jsem jejím prvním otrokem, ale ještě dva další otroci měli výsadu a právo dávat paní rozkoš a lásku.“

    „Smím vědět, kdo jsou ti další dva?“

     „Ani jeden již není na živu. Jeden krátce po její smrti následoval paní do podsvětí a druhý zahynul před 14 lety při záchraně paní Severitae na lovu.“

Ano. Teď byl obraz celý. Ohromený Primus zapomínal na mytí a přemýšlel.

     „Polez ven. Máš kůži jak struhadlo, natři se olejem.“

Poslušně se otřel a vzal od Protectuse nádobku. Jeho myšlenky se ale stále toulaly daleko a stejně se dělo i Protectovi. V tichu  opustili koupelnu a správce tam poslal otrokyně, aby uklidily.

     „Paní je v jídelně. Máš jít za ní.“

Obě paní seděly u stolu a jedly. Primus ohromeně zaznamenal, že u nohou obou je obsazeno. Zamířil k paním a poklekl po vteřině váhání mezi ně.

     „Vida, naše malá děvka přišla.“, ozvalo se posměšně a ironicky. Nemusel zvednout oči, aby věděl, které z paní hlas náleží. Raději pokorně klopil víčka a pod řasami opatrně zkoumal otroky pod stolem. Zatímco Severitae  právě nechávala olízat své prsty velmi krásné dlouhovlasé otrokyni, paní Elies klečel u nohou mladý snědý otrok a uctivými dotyky jí masíroval kotníky.

     Primus byl jako opařený. Ten vetřelec byl štíhlý, svalnatý a velmi krásný muž. Velké čokoládové oči v jemném obličeji se upíraly uctivě k nohám paní a štíhlé prsty měl evidentně cvičené a zkušené, pracovaly s jistotou a suverenitou, kterou jim Primus záviděl. Až na ramena mu padaly husté kadeře zvlněných vlasů, jaké by neodmítla nejedna otrokyně. S každým dalším pohledem se Primovo tělo rozechvívalo přílivem další vlny bolavé žárlivosti. Marně si připomínal své postavení. Nejraději by toho spratka uškrtil a hodil na hnůj.

     „Jdi se najíst, Prime,“nařídila stroze paní Elies, „odpoledne si vyzkouším co jsi se naučil, tak ať máš dost sil.“

     „Ano, má paní,“dostal ze sebe chraptivě a pomalu zamířil ke stolu s otroky.

Ochotně mu na lavici uvolnili místo. Jeho nahotě se nikdo nedivil, měli podobné zkušenosti také za sebou a jeho souboje s Brudem jim uvízly v paměti navždy. Ostatně Brud seděl v čele stolu a jen se šklebil:

     „Dobře se ty nakrmit, Brud mít rád pěkný zadek a měkkou díru.“

Primus měl jiné starosti a téměř ho nevnímal. Stále ho zaměstnával obraz jeho paní s tím krasavcem u nohou. Mechanicky plnil příkaz a naložil si misku kaše, ale ani nevěděl, co jí. Až, když si chtěl přidat, uvědomil si, jaký má hlad a poprvé se po stole rozhlédl. Na krmení pro otroky nešetřila ani paní Severitae, tedy s jeho výjimkou. Nabral si maso a zakousl se do pečeně. Brud, který po několika dalších poznámkách zjistil, že nic nevyprovokuje,  ztichnul a kolem stolu se rozproudil tichý hovor. Otroci neměli zakázáno hovořit, jen nesměli rušit paní u jejich stolu. Primus se nenápadně ohlédl k milované…paní se právě smála něčemu, co jí vyprávěla sestra a otrok u nohou postoupil k jejím lýtkům.  Primus raději rychle odvrátil pohled.

     Protectus vešel klidně a podle zvyku nejprve přehlédl jídelnu pozorným, pohledem. Pak došel pozdravit obě paní. Odpověděl na pár otázek a pak ho s úsměvem propustily. Zamířil ke stolu a Primus pobaveně zaregistroval, jak se černoch zvedá z místa.

     „Dojez v klidu, Brude, sednu si sem-musím něco probrat s Primem.“

Primus překvapeně uvolnil správci místo vedle sebe. Ten si naložil jídlo, ochutnal a pak velmi tiše řekl:

     „Oheň, který hořel ve tvém pohledu, když jsem vešel, nemá v očích dobrého otroka místo.“

Primus sklopil hlavu a mlčel.

     „Příliš málo stále víš a máš sklon k bezhlavým a unáhleným soudům a jednání.“, pokračoval Protectus a ačkoliv mluvil potichu, byl jeho v hlase důraz.

„Kroť se nebo se dopustíš mnoha zbytečných chyb.“

     „Rozumím, děkuji.“, šeptl Primus.

     „Nerozumíš, zatím si to jen pamatuj a vzpomeň si až se poženeš do hloupostí a pitomostí.“, povzdechl správce laskavě a pustil se do jídla.

     „Nevíte, zda smím odjet s paní Elies?“,odvážil se po chvíli Primus zeptat na to, co mu nejvíc leželo na srdci.

     „Nedostal jsem zatím žádné příkazy.“, odbyl ho Protectus, „Stane se tak, jak si tvá paní bude přát.“

A tak zahanbený Primus raději sklopil hlavu k misce a mlčky jedl. Málem zoufale sledoval odchod paní s otroky v patách. Když po chvilce přišla otrokyně vyřídit, že on a Brud mají jít k paním, vyletěl s úlevou. Cestou ho napadlo, že nechá Bruda vyhrát případný souboj, pak zas ho chtěl porazit a ukázat se před paní….tomu myšlenkovému zmatku učinil konec vstup do sálu.

      Tady ještě nebyl. Nádhera místnosti byla neobyčejná i na bohatství paní. Plno rostlin, květin, mramor na zemi v neobyčejné nádheře vzorů a barev, malované stěny, drahé koberce

a látky. Obě paní odpočívaly v pololeže na divanech a nechávaly se krmit ovocem a vínem od otroků. Převlékly se do volných tunik, které odhalovaly nádherná těla. Drahé šperky se blýskaly na hladké kůži. Primus na moment oněměl, ale na pokyn paní Elies rychle přistoupil a poklekl před oba divany.

     „Umyl ses pořádně, otroku? Neměla by jsi ho prohlédnout? Je to čuník, na zemi se mu líbí.“

Hlas Severitae byl na výsost posměšný. Primus znal její příkrost v přítomnosti cizích lidí a přesto se v něm vzedmula vlna vzdoru umocněná pohledem na otroka, který se dotýkal jeho paní.

     „Umyl jsem se pečlivě, jak si má paní Elies přála. Nelibuji si ve špíně a vím, co je čistota.“, odsekl a proklál Severitae pohledem.

     „Prime!“, ten hlas patřil jeho paní a zapůsobil jako studená sprcha.

     „A to jsi říkala, že je vychovaný.“, povzdechla si paní smutně k sestře.

     „10 dní je strašně málo. Nech ho tady půl roku a možná se naučí něco víc.“, se zřetelným pobavením odmítla sestra. Rozmarně se protáhla a přísně dodala:

     „Dones můj karabáč, víš dobře, kde je.“

Primus byl zoufalý. Pomalu mu došlo, že se nechal Severitae nachytat a udělal své paní ostudu. Toužil se vrhnout Elies k nohám a prosit za odpuštění, ale hrdlo měl stažené a tak jen s hluboko skloněnou hlavou zamířil do pokojů Severitae. Rychle poklekl a podával na natažených rukách karabáč.

     “Prosím, paní Severitae, odpusťte mi mou drzost a potrestejte mne za ni.“

     „Tři rány, Prime, děláš ostudu své paní a  mne urážíš jako svou učitelku.“

     „Prosím pokorně za odpuštění, paní Severitae, je mi to opravdu moc líto, potrestejte mne, prosím.“

Mluvil upřímně a opravdu byl zoufalý. Připadal si příšerně a proklínal svou horkou hlavu. Pozdě si připomínal Protectovo varování.

     „V přítomnosti tvé paní nemám právo tě trestat..“, odmítla Severitae a kývla mu k Elies.

Nach v Primových tvářích se změnil na jasnou červeň a do očí se mu znovu hnaly slzy, když zajíkavě prosil svou paní o potrestání. Vzala si z jeho dlaní karabáč a vstala.

     „Prosím, má paní,“zašeptal ještě jednou a neodvažoval se zvednout pohled.

     „Chováš se hloupě.“, řekla mu vyčítavě paní a karabáč v její ruce švihl vzduchem.

Primus jen zatnul zuby a tiše hekl. Paní ho nešetřila. Po celých zádech se mu rozlila ohnivá bolest a slzy mu zaplavily oči. Intenzita bolesti ho překvapila. Po jediné ráně mu došlo, že Severitae ho vlastně nikdy tímhle tvrdým nástrojem neuhodila plnou silou. Další dvě rychle za sebou po sobě jdoucí rány sotva rozdýchal. Měl co dělat, aby se udržel v pozici.

     „No?“, přísně ho vybídla paní.

     „Děkuji má paní za váš trest. Prosím, vezměte si tolik bolesti, kolik si budete přát. Je mi líto, že jsem vás zklamal.“

     „Zdá se, že nemá dost.“, ušklíbla se Severitae, ale v jejích očích svítilo i vzrušení.

     „Spíš se mi zdá, že nemá rozum a nebude ho mít nikdy!“, ostře práskl hlas paní Elies, „Chceš mne znovu provokovat k přídavkům?!“

Jeho paní se zlobila. Zase přestřelil. Primus měl pocit, že se chce propadnou do země. Bolest v zádech nahradila ta v srdci a pocit bezbřehého zoufalství. Cítil se jako ten nejhloupější tvor na světě. Paní přijela kvůli němu a on ještě neudělal jedinou věc správně. U bohů! Kdy se začne chovat tak, aby jí potěšil?!

Paní Elies mu zvedla bradu držadlem karabáče a zabořila své rozblýskané oči do jeho zoufalých.

     „Kdy konečně pochopíš, že tahle tvá namyšlená pýcha a hloupost tě ženou do záhuby?! Tentokrát jsi mne opravdu rozzlobil. Potrestám tě. Přísně. Ne karabáčem, abys tu mohl předvádět hrdinu. Lekci ode mne si zapamatuješ, tím si můžeš být jistý. Navíc vážně zvážím nabídku mé sestry. Půlroční pobyt na venkově by ti prospěl. Chladný vítr na horkou hlavu.“

Primus ani nevnímal, jak mu po tvářích tečou slzy. Svíjel se pod pohledem své paní a jen se chvěl uvnitř, ztuhlý navenek.

     „Kliď se mi z očí. Tam v koutě na kolena a zády k nám!“

Slitovala se paní konečně. Toporně a křečovitě se odpotácel na vykázané místo. Téměř nevnímal, jak obě ženy udělují příkazy Brudovi ohledně plánované vyjížďky na koních. S tupou bolestí hlavy, ubrečenýma očima, plným nosem, který si stejně neměl čím utřít a ani by se neodvážil pohnout, se pomalu probíral z ochromení. Záda a kolena se hlásily tupou bolestí, dýchat musel pusou. Opatrně nabíral sílu a rozum. Paní mu posledních pár vět řekla tiše, ale i tak v nich byla síla hromu. Půl roku! U bohů, jen to ne! Severitae nebyla tak zlá, jak původně myslel, ale on miloval Elies a nemohl být bez ní tak nekonečně dlouho. Usínal a budil se s jejím jménem na rtech. Netušil kdy a jak se to vlastně přesně stalo, ale teď už si tím byl naprosto jistý. Nedokáže bez své paní žít! Marně přemýšlel, jak by on mohl ovlivnit její rozhodnutí. Snažil se smířit s tím, že on není pánem svého osudu. Pomalu nabíral klid a pokoru. Jen paní rozhodne, co bude dál. Kolik trpělivosti a pokory musel prokázat Protectus, jak oddaně stál po boku své paní a jakou šílenou bolest musel prožívat, když zemřela a on zůstal opuštěný.

     Otrokyně odnesly občerstvení a paní se zvedly. Primus vnímal ruch za zády, ale neodvažoval se podívat.

     „Prime, pojď za námi.“, stroze zaslechl příkaz.

Než se vyhrabal na ztuhlé nohy, byli všichni pryč. Rychle dostihl celou skupinku v hale. Paní vešly do ložnice. Primus vyčkávavě jukl po paní Elies. Překvapivě mu kývla před velké lůžko. Rychle klekl na vykázané místo a čekal. Paní přistoupila těsně k němu a zvedla mu dlaní bradu.

     „Podívej se mi do očí. Rozzlobil jsi mne.“, oznámila mu paní klidně a téměř tiše. Přesto přivřel víčka, ale hned si uvědomil příkaz a znovu upřel svůj provinilý pohled do jejího přísného. Pokusil se jí alespoň pohledem říct, že je mu moc líto….prosí….

     „Chtěla jsem dnes poznat, co jsi se naučil ……….ale ty se stále nechováš jako můj osobní otrok, nemůžeš tedy mít ani jeho výsady. Zůstaneš klečet tady a dívat se. Ani se nehneš. To je tvůj trest. Na místě Arpáda jsi měl být ty. Vím, že tě to bude bolet víc, než můj bič na kůži. A věřím, že se pro příště vyvaruješ neprozřetelných chyb a dáš si pozor na jazyk.“

Primus příliš nechápal. Ale z hlasu paní mu běhal mráz po zádech. Cítil se strašně. Chtěl znovu poprosit, pokusit se vysvětlit, jak…ale paní to postřehla a rázně cukla hlavou:

     „Ani slovo bez dovolení.“

Kývl, do očí se mu znovu draly slzy. Paní odešla a usedla na postel. Severitae ležela na druhé polovině lůžka. Otrokyně jí zula a masírovala nohy, zatímco paní pozorovala  Elies a její kárání. Severitae teď zachytla Primův pohled a ironicky podotkla:

     „Možná se konečně něco přiučíš.“

Ani nemukl, raději znovu pohlédl na svou paní a smutně sledoval, jak jí snědý otrok uctivě zouvá opámky a líbá nádherné nožky. Zatím netušil, jak těžká zkouška ho čeká. Zatímco paní Elies otrok masíroval a jemně líbal nohy, Severitae jen luskla prsty a nechala se svou otrokyní vzrušovat a dráždit. Obě ženská těla byla nádherná a Primus si uvědomil, že cítí obdiv a vzrušení. Nemohl odtrhnout oči od toho přitažlivého divadla. Pomalu začínal chápat, proč se říká, že žena ženu mnohem lépe umí uspokojit. Otrokyně byla nejen krásná, ale i dobře vycvičená. Její pohyby byly jemné a přesné. Svou paní vedla na vrchol rozkoše zkušenými tahy. Takhle paní Severitae on nikdy sténat neslyšel. Až po dlouhé chvíli odtrhl násilím pohled od té tolik vzrušující podívané a juknul, co na to paní Elies. Její oči zářily vzrušením a usmívala se. Zřetelně své sestře přála rozkoš a i jí se to divadlo líbilo. Zato Arpád, otrok u nohou paní Elies se pozorně věnoval svému úkolu a jen občas koutkem oka zalétl ke snažení své kolegyně. Primus si se sebevýčitkou uvědomil, že na moment zapomněl na vše, ale paní se asi nezlobila. Ostatně přikázala mu se dívat a jistě věděla, co se chystá. Uklidněn opět upřel pohled na kouzlo rozkoši. Znovu ho zaplavilo vzrušení. Ale paní mluvila o trestu, zlobila se na něho….a tohle přece není trest. Tahle krása….Pohled mu znovu zalétl stranou a pochopení přišlo jako úder blesku.

     Celým tělem mu projela ohnivá vlna svíravé bolesti a bezmoci. „Na místě Arpáda jsi měl být ty.“ Znělo mu v hlavě a on nemohl ani zavřít oči a přestat se dívat, jak snědý otrok líbá stehna jeho paní, hladí jí po těle, snaží se probudit její rozkoš a uspokojit jí prsty i jazykem. Primus se chvěl touhou zabít Arpáda. Strhnout ho z milovaného těla a roztrhat na kusy. Jen pomalu a neochotně si uvědomoval, že Arpád plní jen příkazy paní Elies. Pokusil se nenávidět paní, ale to bylo směšné. Nikdy by to nedokázal. Vracející rozum ho přiměl k pokoře a on začal obviňovat sebe, kdyby se nechoval jako hlupák, mohl teď být …..ale ne. Vzpomínal na Protectovo vyprávění – paní má vždy víc otroků. Tři. Nejméně. Pokud jí chce milovat, musí zlomit svou žárlivost a zbavit se jí. Snadno se to řekne, ale jak jen je to těžké. Tolik snil o tom,  co teď směl někdo jiný a on byl odsouzen se dívat.

     Paní Severitae dosahovala svého vrcholu. Tyhle stony znal Primus dobře i svist kožených řemínků. Tentokrát ho prokládaly tiché stony otrokyně, která stejně jako dříve on, odevzdávala oddaně paní svou bolest pro její větší rozkoš. Primus proti své vůli znovu pocítil vzrušení. Paní Elies teď také poprvé zasténala. Primus se znovu ocitl ve vlně protichůdných pocitů. Další nápor žárlivosti se tříštil o počínající pocit smíření. A pak zlom. Primovy uslzené oči zachytily pohled paní Elies. Byl zamžený rozkoší a plný jisker štěstí a slasti. Dlouhou chvíli četl z těch očí a pod vyvrcholením našel tolik citu…. Jediný její pohled ho zkrotil. Celé tělo mu naplnila oddanost a láska. Najednou si znovu uvědomil, že udělá vše, co si bude paní přát. Cokoliv. Paní je teď šťastná a na něm nezáleží. Arpád se v Primových očích změnil z vetřelce na pouhý nástroj rozkoši paní. Držel se pohledu paní a vnímal její celý orgasmus, jako by patřil i jemu.  Ačkoliv mu bylo líto, že není u své paní, důležitější bylo, že ona prožívá rozkoš. Pochopil svou lekci a napětí i zlost zmizely.

Severitae se pomalu protáhla a spokojeně poslala otrokyni pro víno a přikázala:

     „Mé nohy, Prime.“

Paní Elies ještě vydýchávala příval své rozkoši. Zachytla tázavý pohled svého otroka a lehce kývla. Rychle se tedy přesunul k lůžku a jemně se pustil do masáže nohou paní Severitae.

     „Tohle mu už celkem jde, ale jinak nic moc, měla by jsi přijmout mou nabídku a nechat si Arpáda. Má na rozdíl od něj, dobrý výcvik.“

Tentokrát ale Severitae neuspěla. Primus jen víc sklopil hlavu a kontroloval své prsty. Snažil se soustředit a podávat co nejlepší výkon.

     „Vážně. Pošli ho na výcvik a nech si Arpáda jak dlouho budeš chtít.“

     „To je královská nabídka, dala jsi za něho spousty peněz.“, odpověděla paní Elies a Prima píchlo u srdce. „Opravdu je velmi šikovný.“

Paní se spokojeně protáhla, posadila a i ona poslala otroka pro pití.

     „Co na to říkáš, Prime?“

Polkl. Malinko přizvedl pohled. Obě paní se dívaly na něho. Rychle sklopil oči. Zkoušejí ho. Určitě. To není možné, aby byly tak zlé. Je to test a on se málem znovu chytil na totéž. Musí myslet. Přesně jak říkal Protectus.

     „Udělám cokoliv si má paní bude přát.“, chytil se jistoty a opatrně pokračoval, „Prosím, má paní, jsem připraven i zemřít, pokud vás to potěší.“

Severite vyprskla:

     „To je ale zamilovaný blázen. Taková nula, dej ho pryč, nemá rozum.“

     „Co kdybys pro mne zkusil spíš žít?“, zeptala se paní laskavě.

     „To už se snažím, má paní, odpusťte, že se tak pomalu učím. Je mi to líto.“

Dlouhé ticho ho znejistilo. Koutkem oka znovu našel paní a ony obě s úsměvem hleděly na něho.

     „Běž připravit do velké koupelny lázeň, jak jsem tě to učila.“, přátelsky mu přikázala Severitae. Najednou cítil, že se ani nemusí ptát pohledem své paní. Vstal a s tichým ano, paní zmizel. Rychle se pustil do práce. Připravil ručníky, oblíbené oleje, zapálil aromalampy a svíce, zatáhl závěsy. Zatímco čekal, než otroci z kuchyně přinesou teplou vodu, omyl si v rohu koupelny kolena a zkontroloval, že je čistý. Konečně se z velké vany kouřilo tisícem květinových vůní, ručníky a osušky byly rozložené tak, jak si paní přála. Klekl proti vchodu a sotva zaslechl kroky, sepnul ruce za zády a sklopil hlavu.

     „Slušné. Zvedej se a pojď mne odstrojit.“, to byl hlas Severitae.

Opatrně a obřadně jí pomohl z tuniky, klesl k zemi a s pokorou jí zul pantoflíčky. Opřela se o jeho rameno a vstoupila do lázně.

     „Mám vás umýt, paní?“

     „Dovolila jsem ti mluvit?“

Kousl se do rtu a mlčel, raději znovu sklopil oči, připraven na trest.

     „Prime! Dávej si velký pozor, pokud zklameš nebo jinak ublížíš mé sestře, postarám se, abys umíral dlouho a ve velkých bolestech. Sedřu ti kůži z celého těla a bude to trvat několik dní, než vypustíš duši!“

Tyčila se nad ním jako bohyně pomsty. Nahá a přesto nedostupná. Zachvěl se nad tvrdostí obsaženou v jejím hlase.

     „Smíš mluvit.“, povzdechla.

     „Kdyby se tak stalo, sám vás paní přijdu požádat o tu nejhorší smrt. Přísahám, že miluji paní Elies víc, než cokoliv na tomto světě i mimo něj.“

Neovládl se a pohlédl jí do očí. Moment v nich četla. Pak odvrátila pohled a usedla do voňavé vody.

     „Snad. Snad ti mohu věřit. Máš oči jako míval…“

Primus si všiml odlesku slz v jejích očích a v jejím hlase slyšel neznámé dojetí.

     „Smím vědět kdo?….“, šeptl proti své vůli a s úzkostí, zda jí nepodráždí. Věděl dobře, že paní Severitae není radno rozhněvat. Ale tentokrát jen s nepřítomným pohledem odpověděla:

¨    „Jeden otrok jako ty.“

     „Milovala jste ho a on vám ublížil?…“

Pohlédla na něj s nevěřícně.

     „Ty jsi vážně truhlík, byl to velký muž a miloval mne. Nikdy by mě nezklamal.“

     „Odpusťte, ale pak…smím se od něho učit?“¨

     „Zemřel, zemřel tou nejčestnější smrtí pro otroka. Zachránil mi na lovu život.“

Primus strnul, ale paní to tentokrát v zajetí vzpomínek nepostřehla.

     „Běž se připravit na příchod paní, Elies za chvíli přijde.“, nařídila a ponořila se do vody.

Rozpačitě poklekl znovu proti vchodu. Přemýšlel o tom, co slyšel. Věděla Severitae, že….byl ten muž její otec? Její pohnutí bylo opravdu velké. Byla tak smutná a hrdá zároveň, měl chuť jí sevřít do náručí a ukrýt před bolestí ze ztráty.

     Příchod paní Elies přetrhl myšlenky na tajemství ukrytá v historii.

     „Svlékni mne.“, přikázala laskavě.

Šťastně jí pomohl, jako předtím sestře. Jen když se stejným gestem opřela o jeho rameno a vstupovala do lázně, rozbušilo se mu i z toho jediného dotyku srdce.

     „Copak? Nejsi nějak zaražený?“, všimla si Elies jeho rozpaků.

     „Dělá vždy pravý opak, než má.“, ozvala se sestra posměšně, „Dovolila jsem mu mluvit a on teď mlčí jako zařezaný.“

     „Ovšem, to znám.“, přidala se Elies.

 Primus koutkem oka omrkl situaci. Obě se smály. Žertovaly.

     „Mám vás umýt, mé paní?“, pokusil se i on o malý žertík.

Rozesmály se naplno. Elies si sedla vedle sestry a Severitae mu kývla:“Tak se ukaž.“

     „Smím?“, ujistil se a na její kývnutí vzal houbu a opatrně vklouzl do vany.

     „Ale? Nerozmazluješ ho?“, popíchla paní Elies sestru.

     „A jak by nás asi v téhle obří vaně dobře umyl?“

     „Dejme tomu, jen aby se samým štěstím nerozpustil.“

     „Snad mu kousek rozumu zůstane i v hlavě.“, bavila se Severitae.

     „Zlobil tě hodně?“, usmála se Elies na sestru a strčila Primovi do klína svou nohu.  

Blaženě jí umýval a masíroval zároveň.

     „Kazíš můj výcvik, učila jsem ho, že má začínat s mytím od vršku.“

     „Když já chci slyšet, jak moc se ještě musí učit.“, namítla sestra.

     „Moc. Chybí mu roky výchovy v otroctví. Nic neumí.“, zvážněla Severitae.

     „Ale není hloupý.“, zastala se ho Elies.

     „To je mu někdy spíš na škodu.“, nedala se sestra.

     „Nechám ho tu ještě 10 dní.“

Primus sklopil hlavu a kousl se do rtu. Připomínal si Protectova slova.

     „Co říkáš, Prime?“

     „Jak si budete přát, má paní.“, hlas udržel pevný, ale smutek zapřít nedokázal.

     „Hm, tváří se jako by mne neměl rád. Je to tak, Prime?“, vmísila se mladší sestra.

     „Já…moc si vážím toho, co pro mne děláte, paní Severitae. Jsem vděčný za vaše učení a vaši pozornost. Můj smutek je z odloučení od mé paní. Miluji jí a  jsem nešťastný, kdykoliv ji musím opustit.“, Primus tentokrát rychle našel slova. Cítil to tak, jak právě oběma paním odpověděl. Zvedl hlavu a smutným, ale přímým pohledem se pokusil doložit své tvrzení.

     „Máš pravdu, moc mu to nemyslí.“, ušklíbla se Elies tentokrát stejně, jako to uměla sestra.

     „Alespoň se pokouší být zdvořilý.“, zastala se ho pro změnu Severitae.

Cítil se málem uraženě. On jim tu vylévá srdce a ony si z něj tropí posměch.

     „Jak jsi přišel na to, že se ode mne máš odloučit?“, vytušila paní, že by mohl být krok od dalšího průšvihu a zeptala se na oko přísně.

Vykulil oči.

     „Těch 10 dní ti budeme dřít kůži z těla já i má sestra. Pokud se máš vrátit do města po jejím boku, musíš alespoň něco pochytit.“, oznámila mu posměšně i výhružně Severitae.

Nevnímal její tón, jen obsah slov. Bude tady se svou paní! Tady, jinde, kdekoliv! Jen když to bude s ní! Musel ovládat velikou chuť začít ječet a plácat do vody.

     „Koukej, jak zase ztuhnul, vážně nechceš raději Arpáda?“, smála se otevřeně Severitae.

     „Proberu si ho.“, přidala se sestra. Vyškubla nohu z Primových rukou a zlila ho vlnou vody. Severitae se samozřejmě hned přidala, takže ho zalila další dvojnásobná dávka vody z pořádných cákanců. Ani nezvedl ruce, jen mrkal, smál se, až si polkl vody a rozkašlal se.

     „Fuj, prskale!“, hubovala Severitae a znovu ho pocákala.

     „Prosím, paní, už jsem se probral.“, zakvílel šťastně Primus.

     „Tak hleď dokázat, že jsem tě naučila dobře mýt paní nebo tě pošlu pro důtky a veselost tě přejde.“, přikázala Severitae a Elies kývla.

     Nesmírně šťastný a hrdý Primus pak pilně umyl obě paní a jejich peskování a popichování nijak neutlumilo jeho blaženost. Nevadilo mu ani, že jeho mužství jasně dává najevo, že se ocitl ve společnosti dvou nádherných nahých žen. Dobře věděl, že právě to paním nevadí a berou to jako hold své kráse a svůdnosti. Byl řádně uhnaný, když obě zabalil do osušek a obul, ale moc šťastný.

     „Tak už se prober.“, nařídila mu Elies, „Zařiď ať uklidí koupelnu, sežeň Arpáda a oba nás přijďte natřít oleji do ložnice.“

     „Ano, má paní.“, rychle vycítil jasný příkaz a vyběhl z koupelny.

Dovolil si vlastní aktivitu a nechal nalít dva poháry oblíbeného vína pro paní. Arpáda na štěstí potkal na chodbě. Oba rychle vběhli do ložnice s nádobkami oleje v ruce. Paní ležely nahé na lůžku. Obě na břiše. Každý otrok vyrazil z jedné strany a poklekl vedle lůžka.

     „Mají nás rozdělené.“, podotkla pobaveně Severitae k sestře.

     „Asi, ale ruku máme pevnou obě stejně, tak by se raději měli snažit oba. Víš to?“, koukla po Primovi.

     „Ano, má paní. Mám zatáhnout závěsy?“

     „Bojí se, abys mu nenastydla.“, ušklíbla se Severitae ironicky, „Proč jsi to nenavrhl ty, Arpáde?“

     „Má paní, čekal jsem na váš příkaz. Nemám právo myslet.“, pronesl otrok mechanicky.

Primus pohlédl s obavou na Elies, zda udělal svou aktivitou chybu. Jen mrkla a natáhla svou ruku k jeho hlavě. Její prsty projely do vlasů, zvedla mu hlavu a s pohledem upřeným do jeho oddaných očí důrazně řekla:

     „Ty naopak máš povinnost myslet. Je to těžké, zvládnout to tak, abys pak jednal vždy v  souladu s mými přáními a bude to stát hodně mé práce a tvé bolesti, ale naučíš se to.“

Byl nesmírně hrdý na jistotu, s níž to paní prohlásila.

     „Ano, má paní, budu se snažit ze všech svých sil.“

     „Výborně a teď zatáhni závěsy a dej přinést víno.“

Ve chvíli, kdy zatahoval Primus závěsy v ložnici, přinesla otrokyně víno. Primus od ní vzal tác se dvěma nalitými číšemi a poklekl před paní. Mlčky ho sledovala. Vzala si pohár a podala ho sestře.

     „Severitae?“¨

     „Ano?“,obrátila se k ní mladší z paní. I ona moment mlčela a pak se ujistila,“Sám?“

     „Sám.“, přisvědčila paní, chopila se druhé číše a s úsměvem pokynula Primovi na zdraví. Hrdě kývl.

     „Potěšil jsi mne. Moc dobře, Prime.“, řekla mu nahlas.

     „Obě jsi nás příjemně překvapil.“, přidala se Severitae, „Začíná se zdát, že se má sestra jako vždy nemýlí.“

Primus zrudl a cítil se nádherně. Paní ještě jednou upila ze svého poháru a podala mu ho:

     „Odlož ten tác a smíš dopít víno, myslím, že si to zasloužíš.“

Nadšeně poslechl a s tichým: „Děkuji, má paní.“ , se posvátně chopil číše.

Upíjel, šťastně hleděl své paní do zářivých očí a měl pocit, že se vznáší, ačkoliv klečel na podlaze. Cítil se tak nádherně. Snad nejlépe ve svém životě. Potěšil svou paní.